Nechci nic dělat

Ahoj! Dneska to bude trochu zvláštní článek. Něco o čem chci psát je dnešní nechuť. Je to vzláštní, ale nemám chuť dělat cokoli, co mi někdo navrhne. Naštěstí je to jen dnešní rozmar, takže doufám, že se to brzy spraví. Zažili jste to někdy? Že ležíte na posteli dívate se na film. Žmouláte housku, ale jinak nechcete nic dělat? Možná by jste se měli učit, protože zítra píšete test z chemie nebo matematiky, ale vy přesto ležíte na posteli? Začne Vás pak zžírat ten pocit, že nic neděláte a že by jste měli něco začít dělat, ale stejně nezačne, protože se vám prostě nechce. Moje máma mě dokonce chtěla vzít na procházku ven, na místo,kde to oprvadu miluji, ale já přesto řekla ne. Potom přišel táta, že půjdeme do kina a já přesto řekla ne! Co se to se mnou děje? Ven to ještě chápu, proč jsem nechtěla jít, ale do kina? Třeba je to obrovská lennost, co mě přepadla a nechce mne pustit. Možná je to nějaká nemoc! Nemoc holek, co musejí ležet doma na posteli a jíst nuttelu! Ne není to PMS neboli podej mi sladkosti, ale i tak si najednou připadám nemocná, když o tom tak mluvím. Už jsem tohle párkrát zažila. Nechtěla jsem vylést z domu a mohla jsem být takhle zavřená klidně týden, pokud se nechodilo do školy. Normálně jsem to řešila tak, že jsem se přemohla šla něco dělat, ale teď ani na tohle nemám sílu. Asi to musím i nějak přetrpět, jako už u hodně věcí. Už jen to, že píšu tento článek, a prsty mi hbitě sviští po klávesnici, je výkon! Jak jsem to teď psala došlo mi, že jsem nikdy nevěděla, že hbitě se píše s měkkým i a vždy ho psala s tvrdým. Ale hbytě by asi už nebylo tak hbité, kdyby bylo tvrdé. Třeba vám to pomůže si zapamatovat, proč je hbitě měkké i. Jste taky dislektici? Já lehkej. Ale to jsem odbočila, jak je mým zvykem. Zkrátka se tímto netrapte. Přejde to. A navíc by jste se opravdu měli přemoct, jestli se vám toto děje a začli něco dělat. Já si třeba teď dopíšu tento článek a dám si kafe. To je fajn nápad ne? Tak jsi ho jděte dát taky!

Vaše Tkanice :)