tkanice-world

Ahoj. Ve středu jsem se vydala na foto procházku. Sice nakonec tolik fotek nebylo, ale mojí pozornost získala jakási žlutá květina. Protože biologie nikdy nebyla mojí silnou stránkou, vůbec netuším co to je. A ne není to slunečnice. Jo a kdyby někdo věděl jak se jmenuje, tak koment! :) Úplně hrozně moc mi tahle květina připomíná léto. Nebo vlastně babí léto? A tahle fotka je jen taková blbůstka. Protože mě zajímá architektura, vyfotila jsem si tenhle nesmyslný barák(tohle slovo mám sice zakázané ale...). Mně se teda vůbec nelíbí. A ta střecha?? A jak se líbí fotky vám?

Ahoj! Rozhodla jsem se začít takový malý osobní projekt. Jeho cílem bude pokusit se naučit lidi přemýšlet optimisticky. Pokaždé když se mi stane něco, co mi vyloudí úsměv na tváři, byť jen na chvilku, zapíšu si to sem. Bude to taková kniha úsměvů. Snad se díky ní naučíme vážit si i maličkostí... Dnes jsem viděla dvě úplně stejná auta, zaparkovaná vedle sebe. -třeba obě našli svoji vysněnou polovičku?

Ahoj! Mám tu pro tebe další inspiraci do pokoje! Protože já miluju, když mi někdo dává kytice, každou růži si schovávám a suším. V tomto článku nalezneš jeden tip, jak krásné kytice zvěčnit a ještě si k tomu vyzdobit pokoj. Tyhle růže jsem dostala od sestry k mým 16 narozeninám, pokud vím, a jsou opravdu krásné i za sucha. Jednoduše jsem je zavěsila za takovou skobu, co mi zůstala po závěsném křesle. Tyto jsem dostala od mého miláčka k různým výročím a tak. Protože mi zbyly nějaké skoby po obrazu, zavěsila jsem je na stěnu. Chci si tak udělat celý rámeček, a myslím že to bude vypadat ve finále moc hezky. Každou růži prostě šoupnu do skříně, kde není vlhko a je tam tma. Růže si tak zachová barvu a krásně vyschne. Jinak se omlouvám za naklopenou fotku, ale blog mi to nechtěl nahrát normálně. Zkoušela jsem tu fotku nahrát vícekrát, ale prostě ne no.Kdyby náhodou někdo věděl, jak tenhle věčný problém vyřešit, tak bych mu byla na dosmrti vděčná. No a to je pro dnešek vše. doufám, že tě to t...

Moje boty u Niagárských vodopádů! Boty, co zašláply zákeřný list! Ahoj! Z úvodních fotek jste jistě poznali, že dnes budou v hlavní roli boty! Rozhodla jsem se sem vyvěsit různé fotky mých bot. Pokud tento blog znáš, určitě víš že velmi ráda fotím svoje boty. Hlavně když něco zažijí, nebo někde jsou. Tohle bude jakýsi přehled fotek,nejzajímavějších míst. Snad se zalíbí! Potkaly se v Litomyšli! A už se od sebe neodtrhly! Podzimní dýňová bota. Tahle se mi líbí moc! Boty v botanické zahradě! A poslední, kterou jste zde již mohli vidět. Doufám, že se vám fotky líbili a rozhodně mě potěší nějaký komentář! Taky máte něco, co musíte fotit za každou cenu?

Asi před dvěma týdny jsem šla s mým klukem fotit a teprve teď jsem šoupla fotky do počítače a nějak je probrala. Tehdy jsem si říkala, jak je hrozný, že už začíná podzim a přitom je teprve začátek září. Snad se fotky budou líbit! Bydlím na takové vesnici, která je oficiálně město, ale jsem za to opravdu ráda. Není tu takový hluk jako třeba v Praze, kam dojíždím do školy. Tohle je rybník, kde se chovají kapři a všemožné ryby. Ta hladina byla kouzelná. Nemyslíte? Dokonce byla tak čistá, že na ní pluli vodoměrky věrky. Taky tu máme super most, který hrozně řve, když přez něj jede vlak. Líbí se mi, jak jsou některé jeho části pořádně zrezlé. A co by to byl za článek,kdyby tu nebyla fotka mých bot. Podemnou je jez, který byl v tu dobu docela vyschlý. Podařilo se mi ulovit sluníčko, které zrovna zapadalo. Myslím, že na focení je tahle denní doba nejlepší. Koukněte se na jeho super tričko, kde je obrys kočky a veprostřed je napsáno PLACE CAT HERE. Je samozřejmě ode mne a je ze zootu! No nic j...

Ahoj! Dneska bych se chtěla s vámi podělit o moje malé tvoření. Tak jdeme honem na to! Protože mně hodně baví skládat origami a origami ptáčci se mi hromadili v krabičce, rozhodla jsem se je využít. Zkrátka jsem vzala jehlu a nit a prošila několik ptáčků. Potom jsem je zavěsila na lustr a podle mně to vypadá hrozně hezky! Když otevřu okno krásně se houpou a vypadá to, jakoby opravdu letěli! Snad jste se isnpirovali.

V tomto článku najdeš několik tipů, jak relaxovat, nebo jak si odpočinout. 1. teď na podzim je hrozně příjemné si uvařit čaj a zalézt si někam pod deku. Můžeš si k tomu pustit tvůj oblíbený film nebo seriál. 2. další věc, kterou často dělám je, že si pustím nějakou klidnou hudbu. Když jí mám nahlas zapomínám na všední problémy a starosti. 3 .udělej si ve svém pokoji nějaké místečko, kam si vždycky můžeš zalést a třeba si číst. Bude to takové tvoje útočiště, kam smíš jen ty. 4. jdi ven! Nic víc tě nemůže odreagovat než les a hezká příroda. Vždycky když jsem dlouho sama v pokoji se potom cítím hůř, než když zajdu ven. 5. rozhodně nezapomeň na horkou vanu. Přidej bublinky a pusť si nějakou tvoji oblíbenou hudbu. Budeš se potom cítit odpočatě a uvolněně. 6. mě třeba pomáhá, když si hezky uklidím a načančám pokoj. Cítím se pak víc nad věcí a navíc je to super důvod proč se neučit. 7. dej si masáž. Je to jeden z nejpříjemnějších způsobů relaxace. Poproste někoho, aby vás namasíroval neb...

Jsme ztraceni v technice? Jsme tedy ztraceni v pokroku? Mobily, tablety, počítače a já nevím co všechno nás provází každý den. Je vůbec možné se toho zbavit? Přestat? Jen si pustím hudbu. Jen si vyfotím legrační kytku. Jen si vyfotím mého milovaného. Jen odepíšu mámě. Jen zapomenu normálně komunikovat... Možná jste si sami tyto věty říkali. Přece vy nejste závislí. Nejste navždy ztraceni v pokroku. Sama neříkám, že se na telefon nikdy nepodívám. Už jsem taky ovlivněna moderní dobou. Už mám i menší fantasii než dříve. Nemyslím ale že je to věkem. Dřív si děti malovali kytičky, zvířátka a dnes kreslí mylittlepony a barbíny, které jsou stejně nerealistické jako poník, co umí létat. Díky mobilům se rodiče naučili vrazit dítěti mobil, ať si hrají a neotravují. Dost často to ve vlaku potkávám. Dítě řve, že se nudí a dostane mobil. A je zticha. Dříve jsme si ve vlaku četli knížky. Rodiče nám předčítali, nebo si s námi povídali. Hráli jsme hry na tvrdnutí chleba a kdo vydrží nejdéle mlčet. Ano...

Ráda bych řekla, že v ČESKÉM ŠVÝCARSKU je hromada čechů, ale není tomu tak. Němci jsou prostě všude... Putování s botami začalo na parkovišti. Čekal nás výlet, co měl 25 kilometrů? To je určitě blbost! Ale což jde se dál. Kolem začal les a krásné potůčky. Samozřejmě se boty neznaly a namířily si to na kámen ve vodě. Málem u toho spadly. Protože jsou to jen nešikovné boty... Ale potom se cítily vítězně. Ano jsou to šikulky! Došly tam, ale v tom horku se už na další akci necítily. Nakonec si na sebe vzaly kraťasy a vyfotily se s kamarádkami sandálkami. Vaše Tkanice