tkanice-world

Potřeba ukázat Vám fotku, která byla těžší upravit než vyfotit, ve mně zůstala celé dva dny... Vítejte zpět u rubriky Kam šly boty! No podle toho bahna jste určitě pochopili, že to byl výlet tím největším bahnem! Byl to ale mega super výlet! Samozřejmě jsem s sebou vzala svého světoznámého psa Fidorku(neboli vykutálená rošťárna). Ti, kdo čtou můj blog pravidelně, nebo toho bájného psa už viděli na nějaké fotce, jsou jistě seznámeni s tím, že je to bláznivý, usměvavý a hlavně střelený pes. Pro ty, kteří ho neznají, je to normální labrador. Šli jsme do hlubokých lesů a v tom chladu se nám kouřilo z pusy. Fidorka samozřejmě lítala sem a tam a hledala, něco co by mohla ulovit. Naštěstí je to poslušný pes,takže se na zavolání vždycky vrátila. Najednou se ale na poli objeví malé stádo srnek. Samozřejmě nás uviděli dřív než mi je, ale i tak se zastavili. Stačil mi jeden pohled na Fidorku a věděla jsem, že tohle pako, je vůbec neucítilo, natož aby je uvidělo. Vesele si to čmuchala kolem mě. Kd...

Občas mám potřebu předělávat pokoje a na tom mém už jsem se vyřádila dost. Proto jsem se vrhla na "hostovský pokoj". Jak můžete vidět (na prvním obrázku) pokoj nebyl příliš hostovský, i přesto že jím měl být. A proto jsem se rozhodla naskycnout, jak by mohla vypadat jeho proměna. Skycovala jsem a vymýšlelala, až mi vylezl malý návrh, útulného a romantického pokoje. Než vám ale ukážu výsledek , podíváme se,jak to vypadalo předtím... No, prostě to bylo už jaksi "opotřebované" a pro mě zázrakem jsme měli postel, která jenom překážela... V mé hlavě (samozřejmě jinak úplně tupé)se stvořil nápad udělat manželský hostovský pokoj . Okej... Tyhle kecy stějně nikdo nečte... Jdeme na obrázky!! (Jinak tyhle fotky ve tmě, byli pro mě novou výzvou... A né nechlubím se) No romantika ne? Já bych tam klidně bydlela!

Na začátek chci říct, že jsem se naštěstí se sebevraždou nesetkala, ale s pokusy ano. Byla to noc, kdy jsem dlouho nemohla usnout a byla jsem velmi neklidná. Ležela jsem jen tak na posteli a přemýšlela, co se vlastně děje, ač jsem nic nevymyslela. Po několika hodinách jsem usnula. Pár dnů uběhlo a najednou mi napsala moje nejlepší kamarádka, že je v nemocnici. Pokusila se předávkovat práškama. Zrovna v tu noc, kdy já jsem nemohla spát. Naštěstí její kamarád zavolal sanitku a tím jí zachránil , ale kdyby to neudělal, tak by se už neprobudila . Hned další den jsem za ní jela. Tiše jsem doufala, že to byl jen pubertální výkřik nesouhlasu. Možná že se doopravdy nechtěla zabít, ale po delším rozhovoru mi došlo, že ona umřít chtěla . Několik dní jsem se z toho sypala a představovala si, jaké by to bylo, kdyby se jí to povedlo. Nechápala jsem, jak mi to mohla udělat a připadala jsem si potom bezcenná. Nic jsem pro ni neznamenala, ale samozřejmě jsem věděla, že to není pravda. Nikdo mi po...