Děti živlů- 4.kapitola

Ahoj, protože se hrozně těším, až zveřejním další kapitolu, nečekám a dávám jí Vám už dneska :) Snad se bude líbit. A nezapoměňte mi zanechat jakýkoliv komentář, jak se líbí!

4.kapitola

"Pane učiteli! Pane učiteli!"

"Ano?" řekl podsaditý muž, s velkými brýlemi a hnědými vlasy.

"Můžeme jít trénovat na souboj živlů?" řekla Emili a jemně se zhoupla v patách. Doufala, že jí to dodá trochu roztomilosti a učitel Foteg svolí.

"Samozřejmě! Je krásné vidět studenty pilně cvičit." Zazubil se Foteg a pokračoval dále chodbou.

"Děkujeme!" dodal Nik a rozeběhli se k cvičišti.

Nejdřív si tam dotáhli nějaké plastiky, které měli znázorňovat, třeba strom, nebo skálu. Potom se postavili na vyznačená místa, jako při opravdovém souboji a začali si vymýšlet strategii. Emili se hodlala skrýt a co překvapivěji zaútočit. Vyběhla k první kulise a přitom pozorovala Nikovu reakci. Také zaběhl za jeden strom, což nebylo příliš chytré. Poslala tím směrem malou lávovou kouli, která se při doteku se dřevem vznítila. Strom začal hořet a Emili vyběhla k Nikovi, který musel být dostatečně zaneprázdněn, aby oheň uhasil. Přeskočila skalku a nahlédla za strom. Jenže tam Nikolas nebyl a tak se zběžně otočila a vytasila meč.

"Myslíš rychle" pochválil jí Nik a švihnul po ní mečem. Emili se nezdržovala s šermováním a tak vyslala plamen k němu, jakmile jeho ránu vykryla. Překvapilo jí, když se oheň od Nika neodrazil, jak by to udělalo kouzlo, které je posláno na štít.

"Zapomněl jsi na štít chlapečku!" zasmála se a pak se vyhoupla na hořící strom. Sám jí oheň nevadil, vždyť měla sama v krvi lávu. Oheň jí olizoval tělo a ona cítila, jak se jí zvedá tělesná teplota a tím se i nabíjela. Utvořila kolem sebe štít, ale to kouzlo, které Nik použil, nebylo použito na ni, ale právě na ty plameny. Možná to nebyl, nelepší nápad! Pomyslela si, když kolem ní začali kameny tvrdnout. Vyskočila ven a teprve pak si uvědomila svojí výhodu. Když Nik nechal ztvrdnout plameny zaclonil si výhled na Emili a nevěděl, jestli tam zůstala uvězněná, nebo se dostala ven. Rychle se skryla a čekala, co Nik udělá.

"Emili? Jsi tam? Počkej, pomůžu ti ven." Nikolas se začal soustředit na odstranění kamene a Emili cítila, jak ztrácí energii. Nejlepší čas zaútočit. Vystřelila jako blesk a s vítězným křikem mu přidržela meč u krku

"Mám tě ty romantiku!" zajásala. Nik se otočil a něco zamumlal, jemně ji políbil.

"Tak prý romantik jo?"zazubil se a odstrčil její meč.

"Uvězníš mě v kameni a pak mě hned chceš osvobodit, jak romantické…"zasmála se. "Pojď si vyzkoušet šerm!"

"Dobře, ale připrav se, že tě porazím." Vytáhl meč a přikrčil se. Emili naklonila hlavu a čekala, než Nik zaútočí. Vrhl se jí na koleno a pak na rameno obě vykryla, a když měl Nik nechráněné břicho kopla. Vydechl a překvapivě rychle se zase vzchopil. Třemi rychlými skoky za kulisu ji překvapil. Sice se v souboji taky využívají překážky, ale teď? Schovala se na druhou stranu. A zavřela oči, aby jí lépe fungoval sluch. Slyšela, jak Nik ztěžka oddechuje a jak se lehce pohnul. Znova je otevřela, teď přesně věděla, kam Nik vyskočí. Přikrčila se a připravila se bodnout. Zpoza figuríny se vyřítil Nik přímo na ni a její ránu vykryl a sám ji jednu zasadil. Kdyby neměla chrániče, vymknul by jí koleno. Cítila otupělou bolest, ale nechtěla se vzdát, sekla mu po nohách a pak se zběžně zvedla. Koleno jí dost bolelo, a když pohlédla na Nika, uviděla v jeho očích zář a nadšení z boje. Teď už ho nezastaví nic, musí vyhrát nebo se poddat.

"Etri!" rozkázala a z ruky jí vyšlehli plameny, namířila je na Nika a ten se zachvěl.

"Jdi do háje s kouzlama." Vydechl a seknul po ní. Emili to začalo bavit. Nik nebyl moc schopný čarovat při šermu a to jí dávalo jistou výhodu. Foukla do ruky a poslala mu do očí popel. A znovu mu dala čepel na krk.

"Ne!" zařval Nik a rozmáchl se mečem po tom jejím. "Ještě jsi nevyhrála!" začal jsi zasypávat útoky, které jen stěží stíhala vykrývat. Všimla si, jak couvá a sklání hlavu před jeho rozmachy. Byl zuřivý.

"Niku!" vykřikla, když ji přitlačil, k tomu ohořelému stromu. Chytil jí za loket a ještě ji přimáčkl. Jenže to strom nevydržel a zřítil se i spolu s nimi.

"Vyhrál jsem! I přesto, že jsi kouzlila!" řekl užasle a zvedl ji z popela. Oprášil se a celý zářil. Možná byl z toho tak překvapen, že začal pobíhat kolem a uklízet kulisy.

Emili nemohla popadnout dech a srdce ji prudce bušilo, vydala se k barelu s vodou.

"Sitti." Šeptla, aby se její živel stáhnul a ona se mohla napít. Hltala vodu a pak si natočila ještě jednu skleničku. Znovu nabývala energii a pak jí napadalo ještě jedno cvičení.

"Co si zkusit, kdo překová svůj rekord?" otočila se a Nik jen pokrčil rameny.

"Klidně jak chceš." Postavili se naproti sobě.

"Tak začni." Vybídl ji Nik. Emili zavřela oči a soustředila se na svou energii. Viděla, jak se jí láva řine po krvi. Soustředila všechnu svou sílu na jedno místo a vytvořila lávovou kouli, která občas vzplála. Nik kousek ustoupil a zakryl si tvář od žáru.

Otevřela oči a usmála se, když viděla svůj výtvor. Koule měnila tvary na malé galaxie a květiny. Nechávala větší plameny vyšlehávat, víš a víš. Láva jí trochu tvrdla a příjemně ji hřála na rukách. Zvětšila ji a nechala, ať se rozpadne na malé kuličky, které jí a Nikovi kroužili nad hlavami. Stále zrychlovali až s spojili a vytvořili malí kruh, který vyletěl do vzduchu a přetvořil se na obraz Nika jak mává a směje se. Pak se zase změnil, ale to na Emili jak mrká a taky mává. Nik se pousmál. Obraz Emili se shlukl do malého ptáčka, který později odletěl pryč z jejich dozoru.

Emili se posadila únavou, pokud by měla dneska ještě něco dělat asi by omdlela. Spotřebovala tolik energie, že se jí začali třást ruce. Nik si k ní kleknul: "To bylo úžasné! Jsi skvělá!"

Celý zářil a chytil ji za unavené ruce. Políbil ji na čelo.

"Přinesu ti něco k snědku!" odběhl a Emili zůstala sama. Lehla si na zem a ztěžka oddechovala. Tohle nepřekoná. Pomyslela si a prohrábla si vlasy.

Za chvíli byl Nikolas zpět.

"Extra sladký, extra dobrý a hlavně energetický koláček!"

"Páni kde jsi ho sehnal! Prodávaj ho od osmnácti!" žasla Emili a zakousla se do výborného zákusku.

"Jsem prostě úžasný a myslím, že na tu dívenku jsem udělal dojem!" prohrábl si vlasy.

" Co? Tak ty mě tak rychle podvádíš? Ty uličníku." Zakřenila se.

"Ale kdepak já si jen nahrazuji tvoji nepřítomnost. To se snad netrestá!"

"Dobře, když je to tak. Teď jsi na řadě ty!" usmála se na něj Emili a znovu se zakousla do koláče. Byl vážně tak dobrý, jak vypadal. Hmm mňam! Zamlaskala Em.

Nik pohodil hlavou, aby odstranil vlasy, co mu překáželi ve výhledu. Rozpřáhl ruce a znovu je splesknul. Vyvalilo se z jeho rukou spoustu malých kamínku a Emili začala cítit přítomnost magie. Lehce mávnul a kamínky se změnili v moře a začali se vlnit do nepravidelných útvarů. Občas z něj vyskočila rybka a pak se vznesla jako pták k nebi. Pak se moře přeměnilo na město, které se stále zvětšovalo a zvedávalo, až prasklo a odlétlo pryč.

"Víc toho nedokážu. Asi jsi byla lepší." Vydechl Nik a taky se posadil. Vyndal si další koláček a zakousl se.

"Byl jsi skvělý!" řekla Emili a políbila ho na tvář, pak na ústa. A zvedla ho ze země. Lehce se zapotácel a znovu se zakousl do energetického koláče.

"Díky. Nepůjdem už na pokoj?" polknul na sucho. Pak se natáhl pro vodu a Emili mu tak záviděla, že se nemusí, ochraňovat kouzli. Najednou jeho ruka vylítla a postříkal ji

"Sitti! Sitti!" Křičela a svíjela se, jak jí to pálilo. Cítila puchýře po celém těle a stahovala svou moc co nejvíc, aby se jí nic dalšího nestalo. Když se jí podařilo zachránit zbylou kůži, rozkřikla se: " Ty jseš takovej dement! K čemu ti to je? Chceš vidět, jak to syčí? Nebo co?"

"Promiň! Nevěděl jsem, že to tolik bolí."

"Asi už půjdu na pokoj." Utrousila naštvaně a mnula si popálený krk a hruď. Smetla kapky vody a vpustila svojí moc zpátky do těla.

Později se svalila na postel a vyčerpáním usnula.