tkanice-world

Ahoj! Tkaničky moje! Dneska bych chtěla mulvit o odlišnosti. Káždý z nás se liší a někdo to chce více nebo méně dávat najevo. Jsou zde i takoví lidé, kteří se cítí být málo odlišní od ostatních. Proto si barví vlasy, nechávají si dělat piercingy a všemožné jiné věci. Jak se na tohle všechno dívá dnešní svět? Pojďme se nad tím společně zamyslet. Mám obarvené vlasy na červeno a řeknu vám, že mnoho lidí si na to zvykne. Nikdo na mne tolik nekouká. Dříve to bylo méně časté. Teď má barevnou hlavu každý druhý. Ale co třeba lidi s dredama nebo punkeři, emaři a další výrazné osobnosti? Mně osobně ani jedni z nich nevadí, ale spoustu lidí má jiný názor. Nejde o to, že na ně lidi zírají, což jim nejspíše ani tolik nevadí, ale kvůli svému vzhledu jsou dost často znevýhodnění. Vemte si třeba policisty. Pokud máte číro do nebe, zastaví vás, jestli jste něco neprovedli. Jakmile máte potetované tělo staví vás revizoři v metru a žádají vás o lístek. Proč by to měli odlišní lidé trpět? Proč se na ně dí...

Ahoj Tkaničky! Před týdnem jsem udělala revoluční změnu a po dlouhé době vytáhla foťák na procházku. Je to jako jít po dlouhé době se starou známou na kafe. I když jste se dlouho neviděli, máte si stále co říct. Může se to zdát úsměvné, že právě já jsem dlouho nebyla s foťákem venku, ale hold byl foťáček dlouho vybitý a já jsem neměla sílu ho nabít. Bylo zrovna tak krásně, že by byl hřích nejít ven! V tu dobu už plně kvetly pampelišky a tak si moje boty museli vyfotit s nimi selfíčko. Taková celebrita se vidí jen na jaře! Dokonce jsme potkali i pampelišku rebel. Ta si to vykvetla hned vedle modrých vetřelců. Očividně jí to ale nevadilo. Jsme někdy taky dost stateční na to, vykvést vedle cizích lidí? Protože jsme šťastní vesničani hned vedle pampelišek se line řeka. A protože bylo docela sucho, bylo všude spousty zaschlého bahna. Botky se samozřejmě neudržely hned tam šly. Nevím proč, ale tohle zaschlé bahno mi přišlo nesmírně fascinující. No... Radši půjdem dál... Vydali jsme se společ...

Ahoj! Nělteří o mně vědí, že ráda fotím svoje boty, jak někdy stojí a nebo jak někam jdou. Tento článek bude první ze série: Kam šly boty? A právě tyto boty šli do Botanické zahrady v Praze. Jmenují se černé conversky( někdy si hrají na convers) a mají velmi rády tkaničky. (tkaničky a Tkanička mají takový komplikovaný vztah). Vyšly si boty takhle sami do Botanické zahrady v Praze. Když tu uviděly jemné růžové kvítí a řekly si.:" To je nádhera! To si musíme čichnout!" A tak i učinily. Opojeni tou vůní se odklapotaly dál... A co nevidí?! Další květiny! Poté se vydaly na menší kopeček a po velké únavě se zastavily před skalničkami. A co jim přišlo nejvíc zvláštní? Podivné dřevěné věci zasunuté v zemi. Na tohle se musejí podívat z blízka. Najednou se ke converskám přichomítly jiné boty. Představily se jako vans a myslím, že to byla láska na první pohled. Conversky si to nechtěly přiznat a tak od vansek trochu utekly, ale druhé botky je stále doháněly. Vansky dokonce chtěly udělat...