Kniha úsměvů - I

Pochmurné ráno

Jako obvykle jdu do školy. Prší a mne padá déšť na vlasy. Zase je ráno a všechno je vlastně stejné, jako kterýkoli den v pracovním týdnu. Radši ani nemyslím na to, z čeho všeho píšeme. Moje city jsou na bodu mrazu, stejně jako okolní vzduch. Nejsem ale smutná ani veselá, prostě jen tiše kráčím po ulici. Když tu spatřím muže, který jede na skateboardu. Je to muž, který je pravděpodobně tatínkem. A co si nevšimnu? Drží v náručí malého syna a jedou spolu do školky.

Usměji se, protože takovýto odvoz jsem já, jako malá, nezažila. Rozhodně je to velmi originální tatínek. Možná je sice trochu nezodpovědný, ale svůj styl rozhodně má!

Nejspíš to dítě bylo v tu chvíli stejně nadšené jako já, ale to už si jen domýšlím...

A jaké jsou vaše nečekané úsměvy? :)