Mobily všude

Jsme ztraceni v technice? Jsme tedy ztraceni v pokroku? Mobily, tablety, počítače a já nevím co všechno nás provází každý den. Je vůbec možné se toho zbavit? Přestat?

Jen si pustím hudbu.

Jen si vyfotím legrační kytku.

Jen si vyfotím mého milovaného.

Jen odepíšu mámě.

Jen zapomenu normálně komunikovat...

Možná jste si sami tyto věty říkali. Přece vy nejste závislí. Nejste navždy ztraceni v pokroku. Sama neříkám, že se na telefon nikdy nepodívám.

Už jsem taky ovlivněna moderní dobou. Už mám i menší fantasii než dříve. Nemyslím ale že je to věkem. Dřív si děti malovali kytičky, zvířátka a dnes kreslí mylittlepony a barbíny, které jsou stejně nerealistické jako poník, co umí létat.

Díky mobilům se rodiče naučili vrazit dítěti mobil, ať si hrají a neotravují. Dost často to ve vlaku potkávám. Dítě řve, že se nudí a dostane mobil. A je zticha. Dříve jsme si ve vlaku četli knížky. Rodiče nám předčítali, nebo si s námi povídali. Hráli jsme hry na tvrdnutí chleba a kdo vydrží nejdéle mlčet. Ano sice na nás šili trochu boudu, ale já jsem měla šťastné dětství. To o dnešních dětech nemůžu říct. Dlouho jsem neviděla žádné dítě, že by si stavělo někde bunkr, nebo imaginární hrad.

Co my s tím ale naděláme? Nic. Jedině by se mobily zakázaly.

Vaše Tkanice