Boty a jaro

Ahoj Tkaničky! Před týdnem jsem udělala revoluční změnu a po dlouhé době vytáhla foťák na procházku. Je to jako jít po dlouhé době se starou známou na kafe. I když jste se dlouho neviděli, máte si stále co říct. Může se to zdát úsměvné, že právě já jsem dlouho nebyla s foťákem venku, ale hold byl foťáček dlouho vybitý a já jsem neměla sílu ho nabít.

Bylo zrovna tak krásně, že by byl hřích nejít ven! V tu dobu už plně kvetly pampelišky a tak si moje boty museli vyfotit s nimi selfíčko. Taková celebrita se vidí jen na jaře!

Dokonce jsme potkali i pampelišku rebel. Ta si to vykvetla hned vedle modrých vetřelců. Očividně jí to ale nevadilo. Jsme někdy taky dost stateční na to, vykvést vedle cizích lidí?

Protože jsme šťastní vesničani hned vedle pampelišek se line řeka. A protože bylo docela sucho, bylo všude spousty zaschlého bahna. Botky se samozřejmě neudržely hned tam šly.

Nevím proč, ale tohle zaschlé bahno mi přišlo nesmírně fascinující. No... Radši půjdem dál... Vydali jsme se společně úzkou cestičkou mezi krásnými opuštěnými zahradami. A co nevidíme na zemi?! Šišku!

Zatímco si boty povídali se šiškou. Já se vydala fotit ten klid okolo.

Tam si tak smět lehnout... A snít...

Museli jsme se ale nakonec rozloučit s tou nádherou. Přošli jsme kolem podivného nedostavěného domu a zatoužili tam jednou jít a pořádně to prozkoumat.

Jaro kolem nás už je natolik hmatatelné, že i malé poupátka se klubou na svět.

Nakonec jsme se ale opravdu museli rozloučit s tou krásou. Papá!

Vaše Tkanice ;)