Děti živlů- 3.kapitola

Ahoj! Tak jsem se dokopala pokračovat s povídkou Děti živlů a protože mě baví víc než Záblesk, nejspíš bude pokračovat dál a dál. A kdo to ještě nečetl, tak jsou všechny ZDE. Tak jsem zvědavá, jaké budou ohlasy :) Jinak po zbytek prázdnin tu zase budu, takže se možná zvedne aktivita.

Kapitola 3.

Emili za sebou zabouchla dveře a vydala se k Nikovi přes všemožné, spletité chodby. Párkrát se dokonce ztratila, ale vždy se dokázala odzlatit. Teď už stála před jeho pokojem. Spal na pokoji s Brendnem, který měl občas podivné nápady a celí byl tak trochu podivín. Dveře se zdáli velmi studené a těžké. Dlouho váhala jestli otevřít a právě když sáhla na kliku někdo za ní zatáhl na druhé straně a dveře se otevřely. Za nimi stál Brendn s tričkem přehozeným přes rameno tak, že mu spadlo, hned jak sebou trhl při pohledu na Emili.

---

"Měl jsi mi říct, že přijde tvoje holka Nikolasi!" zařval a začal si nandávat tričko. Stále se přitom díval na Emili a projížděl jí výtržnickým pohledem.

"Není to moje holka!" ozvalo se z poza rohu. Nik!

"Ahoj Brendne!" zavrčela Emili a pak se protáhla kolem něj. Ten jí jenom hloupě zamával a pokračoval ve své cestě.

"Jé Emili. Nevěděl jsem, že přijdeš. I když jsem to měl čekat." Vykoukl zpoza rohu a zachrastil miskou s popcornem. " Nedáš si popcorn?" zahuhlal s plnou pusou. Emili se natáhla po popcornu a rozkřoupala ho v puse. Nik se na ni široce usmál a odhalil bílé zuby.

Nikolas byl vlastně skoro celý bledý. Jeho pleť byla spíš šedá než narůžovělá. Vlasy měl černé jak uhel a nosil je na patku. Oči měl taky šedé a to vyvolávalo divný pocit nejistoty. Dokonce se i tmavě oblékal a celkově nebyl ani moc vysoký.

"Co to bylo?" zeptala se Emili a ukázala na dveře.

"Co bylo co?" zavrtěl hlavou Nik a pak dodal: " Jo myslíš Brendn? Nevím je nějakej divnej, což je skoro furt."

"Moc se mi nechce na tu procházku myslím, že to bude nuda."

" Mě taky ne, ale počkat nemáš ty dneska svátek?" zamračil se, předstírajíc, že přemýšlí.

"Jo mám." zamručela Emili. Nik položil mísu na stůl a obrátil se k Emili zády. Chvíli tam něco dělal a Emili cítila přítomnost magie. Potom se rychle otočil a v rukou držel fialovou růži z kamene. Netušila jestli je to ametyst, nebo jiný kámen, ale připadal jí moc krásný až křehký. Bála se ho dotknout a tak ji uchopila s co největší opatrností. Nebyl, ale vůbec křehký, tvrdost kamene se nezapře.

"Páni! To je nádherný!" vydechla Emili.

Nik totiž ovládal moc nerostů a podle toho taky vypadal jeho pokoj. Když ho stavili, stále jim pomáhal a právě proto se i naučil mnohem lépe kouzlit než jeho spolužáci. Stěny byli z mramoru stejně jako podlaha. Občas se,ale na stěnách objevovali červené žilky a celý interiér byl tak krásně zařízený, že by Emili viděla Nika hned na archytekta nebo něco podobného. Jediné co nebylo kamenné, byla postel a pohovka před červenou televizí.

"Děkuju! Výhoda tihle kytek je, že se nemusí zalévat."Nik se něžně zasmál. Potom si vzal zase misku s popcornem a začal chroustat.

Emili se vydala do jeho pokoje, který byl, jako vždycky, perfektně uklizený. Vydechla a potom nasála tu krásnou vůni Nikova pokoje. Usedla na pohovku a zkřížila nohy.

"Co tě přivádí do mích končin?" zeptal se a usedl na pohovku těsně vedle ní. Emili se rozbušilo srdce a zrychli tep.

"Možná ty sám!"řekla a pohladila Nika po tváři. Ten se však zamračil a řekl: "Tomu nevěřím. Rozhodně jsi nešla za mnou, ale za mým popcornem! Chceš mi ho ukrást ty nevděčnice!" vyprskl smíchy. A Emili jen zasyčela a usmála se.

"Nebo jsi opravdu přišla za mnou myslíc, že jsem tak dokonalý a úžasný, jaký doopravdy jsem? Těšit se z mé přítomnosti?" řekl a panovačně a zopakoval její gesto pohlazením po tváři. Emili ho chytila za ruku. Možná jsem ti sem přišla něco říct.

"Nebo jsi přišla, protože máš stejné pocity jako já?"

"Jaký máš pocity hm?" špitla Emili.

"Rozhodně kladný k tobě."

"Až nadprůměrný?

"Možná." Začervenal se a sklopil oči.

"A co s tím budeme teda dělat."Vydechla Emili. Já bych věděla!.

Pak už se neovládala anechala se líbat od Nika. Nejdříve nic nedělala, ale pak se do toho opřela i ona a jemné polibky mu oplatila a cítila jeho studené zuby. Hladila ho po vlasech a krku. Najednou se však Nik odtáhl s křiveným obličejem.

"Au ty pálíš!" zařval a chytnul si krk. Emili se mu na něj podívala a zjistila, že ho má úplně zarudlý.

"Promiň. Když jsem rozrušená tak pálím." Zasmála se sama sobě Emili, jak divně to zní.

"Tím pádem bych já měl tvrdnout?"

"Hele jako tak se koukni na moje vlasy." A opravdu. Byli rovné jako pravítko a tvrdé. Na to že normálně jsou zlatavé, tak teď měli spíš barvu šedou. Jenom červený pruh zůstal stále stejný.

"No jo vážně. Ale mě to zas tak nevadí, aspoň poznám, kdy se cítíš rozrušeně. Teď bych se tě měl na něco zeptat co?"

"No povídej!" vyzvala ho Emili, která si stále mnula ztvrdlé vlasy.

"Nechceš se mnou cho-chodit?"zajíkal se Nik

"Jo jasně cho-chodit s tebou budu moc ráda!" řekla a jemně ho políbila, ale to se jí moc nepodařilo, protože Nik nechtěl přestávat. Bála se, že ho zase popálí a proto se nedotýkala jeho vlasů. To tak aby tu ještě začal hořet! Ze zadu slyšela klapnutí dveří, ale než stačila přestat. Brenden se vrhl do pokoje.

"Aa to budou zase drby… Ale nenechte se rušit, jako že tu nejsem!"

"Vypadni Brendne přece nás tu nebudeš senzorovat!" zařval Nik.

"Škoda! Bylo by to roztomilé. A navíc co bys tu s ní ještě chtěl tak dělat hm?" Zazubil se Brendn.

"Vypal!"

"Ok, ok už jdu klídek!" řekl Brendn se zdviženýma rukama. Zabouchl za sebou dveře.

Emili se podívala na Nikův krk. Byl stejně zarudlí jako předtím, což jí trochu uklidnilo, protože mu nepřihodila další zranění.

"Nemusíš mě kontrolovat. Jsem v pohodě."zamručel Nik a po chvíli dodal:" Nechceš jít na tu procházku?"

"Vlastně ani ne, musím trénovat na ten souboj. Je už za týden a já neumím skoro nic." Povzdychla si Emili a znovu si instinktivně mnula vlasy. Nijak se nezměnili, stále byli tvrdé jako kámen. Když si Nik všimnul její starosti, dotknul se jejích vlasů a kamenitost zmizela.

"Vlastně bychom mohli trénovat spolu, sice budeš bojovat s lávou, ale třeba by ses něco naučila."

"Dobře, ale půjdeme hned teď, nechci ztrácet čas." Řekla rázně a zvedla se z postele, a když otevřela dveře, málem vrazila do Brendna, který poslouchal za dveřmi.

"Brendne ty jseš fakt nemožnej!" zařval Nik a vrazil mu prázdnou misku od popcornu."Aspoň to ukliď!"

"Jdete na procházku hrdličky?" dotíral Brendn,ale to už Nik zavřel dveře od pokoje a vydal se na cvičiště. Emili to tu moc neznala, protože na cvičiště chodila výhradně ze svého pokoje, a tak se držela Nika, aby se jí někam neztratil.