Moje oblíbená vrba

Tak jsem se vrátila z táboru a jako článek o něm to zrovna není, ale spíše o dvou vrbách, které tam rostli a já na ně ráda chodila. Já nevim, ale chce se mi to dát do povídky neva? Tak tady :D

Dorazila jsem na louku, která byla podmáčená a táhnul se zde zápach bahna. Pohlédla jsem na několik stanů, kde jsme měli pobývat těch jedenáct dní. Před jedním ze stanů jsem spatřila jednoho kluka, který se mi líbil. Obvikle jezdil na tábor, ale tento rok jenom pomáhal stavět stany a ještě ten den měl naplánováno odjet. Občasnými pohledy jsme se na sebe dívaly a já cítila, jak se lehce červenám. Ale po chvíli museli odjet a já jen se smutkem hleděla na místo, kde dříve stálo auto, kterým odjeli. Měla jsem z toho smíšené pocity. Nevěděla jsem zda se mám radovat z toho, že jsem ho viděla, či smutnit, že nejede na tábor. Několik prvních dnů jsem, ale spíše byla smutná a jenom neustálá aktivita kamarádek a her mě přinutila na něj nemyslet. Poté se, ale na scéně objevila další věc, která vše zpříjemnila a to ta, že...

...se za potokem, ve kterém jsme se koupali a dováděli, nacházely dvě spadlé vrby. Vrby byly obrovské a měkce pokryté mechem. Vrby, ale nebyli seschlé, právě naopak, někde pod kmenem se nejspíše znovu zakořenily a roztly dál. Měly tlusté kmeny a díky jejich náklonu se po nich dalo chodit, lézt, skákat a dokonce i číst. Na těchto stromech jsem na vše zapomýnala a nic mne zde netrápilo. Občas jsem si i připadala jako...

...Z filmu Avatar. Chodila jsem na kmenech s jejich obratností a všude se rozlévala krásná vůně vrby, ne bahna, ale krásných dvou stromů. Tak se mi celý tábor zpříjemnil a potom jsem si i říkala, že to byl nejlepší ze všech :D A abyste měli, k těmto vrbám blíže, dám Vám sem několik dalších obrázků.

Vaše Tkanice:D