Dost času pro pampelišku

Čas? Jsem starší, vnímavější? Asi ne. Ale všimla jsem si, jak vše najednou beru vážně a snažím si užít každý den života. Odteď to dělám pravidelně. Nic není nekonečné...Kromě...I pampeliška se občas zachvěje a opadá. Tento rok jsem si jí ani moc neužila. Neměla jsem potřebu dělat věnečky, špinit si kalhoty a hrát si na vílu. Proč? Nevím,že bych už vyrostla? Ale to nechci, nechci být na takovéhle věci stará! Stále procházím kolem pampelišek a vydím, jak i ona mizí, jak se strácí, stárne a já s ní. A tak, abychom nezapomněli na své dětsví jsem jich pár vyfotila:D

---

Na zahradě máme pampelišek spousty,až mám někdy pocit si mezi ně lehnout a pozorovat včelku, která létá z květu na květ a pilně pracuje, zatím co já se jen tak válím:D Ach ta vůně! Citíte jí taky? Ne? Tak se alespoň koukněte na naší zahradu:D

Pampeliška,pampeliška! Všude jich je plno! A i pampeliška nechce být vždy sama a tak si najde společníka. Se kterým vyrůstá a až teď si říkám, jak je pampeliška nám lidem podobná. Tak se od ní učte! Ale kecat se o tom dá hodinu.

Potom se zavře,když přide její čas a vyčkává a mezitím plyne čas rychleji a rychleji, než přijde a pampeliška se otevře a ....

...odletí jinam. Na jiné místo,jako my:D Ale já ještě nechci jít jinam. Na to jsem přece jen ještě mladá. Ale čas mě brzy dožene a já odletím:D A to jako většina květin:D

Tak ahoj a doufám, že se fotky líbily:D Klidně je můžete dát na svůj blog,ale nijak dál je neupravujte:D A teď poslední fotka na rozloučení:D Pa Vaše Tkanice:)