Děti živlů-1.kapitola

Ahoj mám tu pro Vás novou povídku Děti živlů nebo se to možná bude jmenovat Mezi živli ještě nevim. Každopádně jsem zvědavá jak se bude líbit a rozhodně mi proísm napište nějaký ten koment:) Prosííím. Na úvod je to fantazi a jsou v knížce živly: Voda, Země, Oheň, Vítr a potom mezi živli, o kterých je calá povídka tak tady je:)

1. kapitola 1.

Emili čekala asi pět minut. Neměli čas, kde jen může být? Stála v jednom z rohů velké sportovní haly, která byla už tuhle večerní hodinu opuštěna. Na obou koncích haly se nalézaly dvě branky, nejspíše na fotbal a po stranách, byli strategicky rozmístěné židle, aby každý viděl na odehrávající se akci v hřišti. Začali ji bolet nohy, ale nechtěla hledat nějakou židli, co by se pod ní nepropadla, nebo zhroutila. Všechny totiž vypadali velmi podezřele. Buďto jim chyběly šroubky, nebo zadní opěradlo. Zasunula si sluchátka do uší a pustila si hudbu. Ta jí trochu uklidnila a na chvíli zapomněla, jak má málo času. Nohy jí bolely čím dál víc a zprvu si řekla, že si jen tak sedne na zem, ale ta byla tak špinavá od bot všech lidí, co přišli z venku, deště a bahna co se uchytilo kdekoliv a zůstalo, kde si zachtělo. Vlasy měla ještě stále promočené a občas jí v nich něco zasyčelo, jako kdyby...

---

...spadla kapka do rozpáleného ohně. Emili se otočila a vydala se najít něco k sezení. V zádu v temném koutě objevila, jakousi bednu a s pocitem vítězství se otočila k návratu. Když v tom se těstě přední objevil Thomas a ona leknutím bednu upustila. Viděla, jak něco Thomas říká, ale neslyšela ho, měla sluchátka v uších.

"Co?" řekla a vyndala si jedno sluchátko. "Konečně je tu má zpoždění a jaký! A to přitom ví, jak pospíchám!" pomyslela si, když Thomas zvedl bednu.

"Promiň, že jsem přišel pozdě, měl jsem nějaké zařizování. Nevylekal jsem tě?" zeptal se a pozdvihl husté obočí.

"Ne." Řekla, ikdyž to nebyla pravda, vylekal ji hodně. Začala se bát tmavých, neznámých postav od té doby, co ji dali na školu v Rignfunnu a začali jí učit svým, ještě jí neobjeveným schopnostem. Občas tam pořádali i noci odvahy, kterých se jako třináctiletá dívka dříve bála,ale teď už ne. Alepoň si myslela, že ne.

"Začneme? Nemáme moc času už jen… pár minut. Víš toho víc co se má udělat?

"Počkej půjdeme na světlo, tady není nic vidět." řekla a vyšli směrem k prostředku haly. Thomas natáhnul ruku a z té mu vyšla záře. Záře, která se zvedala víš a víš, až narazila do jedné z lamp a ta se rozsvítila. Thomas byl syn Karolíny, která ovládala vodu a Petra, který měl živel mlhu, což je snad nejslabší živel co existuje, ale vznikne jenom výjimečně. Petrův otec musel mít schopnost vody a matka ohně, a když máte velké štěstí, tak se narodí Mezi živel. Živel, který si vzal od každého něco. Nestává se tak často většinou, z deseti měst se narodí jen jedno dítě, a to umí velmi lehce, matčin živel a otcův, sám ovládá živel něco mezi. U Petra to byla mlha. Proto je Thomas světlo neboli elektřinu, protože složením vody a mlhy občas vznikne světlo a tak ovládá i část elektřiny, ale ne zcela. Tyto děti musí posílat do jediné školy ve Kikrysku, zemi, kde se Mezi živli rodí nejvíce. Škola ve městě Rignfunn, jak už dříve řečeno. Rodiče Mezi živlům nerozumí a neumí je ovládat, na tož, aby je učily. Mezi živli se posílají do školy kolem jejich 13-ti let a pak tam studují do své úplné dospělosti. Emili měla tuto školu ráda a navíc tam bylo hodně dětí, s kterými se mohla seznámit a protože byla velmi společenská, tak jí to nedělalo sebemenší problém.

Vlasy už měla úplně suché a tak si vyhrnula rukáv, aby mohla použít předávací kouzlo. Thomas udělal to samé a zašeptal: " Agrina." z ruky mu vytryskla voda, která nikam nestekla a uspořádala se do koule a poté vzlétla a nasákla se Emiliiny ruky. Bylo to kouzlo předání živlů, což je jedno z nejzákladnějších kouzel. Kouzlo spočívá v tom, že člověk předá svůj živel jiné osobě a ta ho může používat nějakou dobu, než kouzlo nepomine. Většinou účinkuje tak deset minut a není tak silné.

Emili cítila, že se jejímu živli nový živel nezamlouvá a různě se vzpíná a převrací. Když se tohle všechno konečně uklidnilo, Emili jen kývla hlavou a vytvořila vodní kouli, pozdvihla ji nad hlavu. Thomas na to tlesknul a mezi rukama se mu objevila elektřina. Tu ještě upravoval, dokud neměla správnou sílu. A potom s ní šlehnul no koule s vodou a ta najednou zmizela i pohaslo uměle vytvořené světlo a rozhostila se tma... Najednou se, ale z místa, kde měla Emili dříve vodní kouli vyhrnula obrovská kupa světla a ozářila celou místnost, přes skla a oba si museli před světlem zakrýt oči. Světlo bylo tak bílé a jasné, že vypadalo nepopsatelně krásně. Ale stejně rychle, jak se objevilo, tak zase zmizelo. Světlo v lampě slabě zablikalo a znovu se rozsvítilo.

" Jak to?" řekl Thomas polovičně pro sebe, ale nahlas. "Mělo to přece udělat výbuch a ne obrovské množství světla!" namítl rozčíleně Thomas a dal si ruce v bok. Emili mlčela netušila proč to zrovna udělalo světlo. Znovu si vyhrnula rukáv. "Agrina." Z ruky jí vylétla voda a přelétla do Thomase. Ucítila úlevu, když už v sobě neměla vodu, která jí hrozně ochlazovala. Normálně měla teplotu 49 stupňů a teď se jí hrozně snížila. Vykouzlila si malé plamínky, které jí hřáli na konečkách prstů. Vypadalo to zajímavě. Na každém z prstů vzplanul malý ohýnek a ten se různě kolébal sem a tam. Už jí bylo teplo a tak plamínky stáhla a pohlédla na Thomase, který se od ní držel co nejdál, jen aby se ho oheň nedotkl.

"Musím jít." Řekla a vydala se k východu, když tu do haly vrazila paní učitelka Seenová a ostrým pohledem si oba změřila.

"Co tady děláte? Nemáte být na pokojích? Uvědomujete si, co jste tím světlem způsobili? Ne? Přivolali jste Grosony z celého města! Takto se svolávají! Ach vy mladí do něčeho se pustíte a nikdy to nedopadne dobře. To bude mít pan učitel Naynus hodně práce. Pojďte a víckrát ať to nezkoušíte a už vůbec ne v této hale. Mohli jste rozbít všechna okna! Tak honem, honem než přijdou." Pokynula učitelka Seenová a společně se vydali směrem ke škole. Když tam došli Emili si sundala velkou kapuci a setřásla kapky z rukou. Lehce jí popálily, jak se láva v jejích rukou bránila před vodou. Mnula si dlaně zatím co jim pan učitel dělal přednášku o tom, jak jsou nespolehliví a, jak by se měli chovat. Poté se vydal ven a začal mávat rukama kolem sebe. Paní Seenová za ním zavřela dveře a Emili se vydala na svůj pokoj. Tam si lehla do postele a téměř hned usnula.